Ale ne tak roztomilý jako v této knížce. V dětském věku jsem čtení, ve kterém byly místo některých slov obrázky, milovala. Moc ho nebylo, tiskárenské technologie sice takový grafický majstrštyk zvládly, ale s na kilometry vyplazeným jazykem. O to víc jsem si kreslení užila. Ovšem digitální, takže bez labuže z olizování štětců. Mám je spojené s léta potlačovanou touhou po lehké otravě anilinovými barvami. Po zjištění, zda náhodou nevyvolávají stejně krásně barevné halucinace. Nevzdávám to a poslední poctivé jedovaté anilinky schraňuji v tajné zásuvce. Na někdy... U Cirkusu zvítězila nad touhou nudná profesionalita. Ilustrace jsem odevzdala s naprosto jasnou myslí i žaludkem. Snad to na nich není vidět.